Divadlo utlačovaných bylo vytvořeno v 70. letech brazilským vizionářem Augustem Boalem jako forma společného učení, využívajícího divadla jako nástroje pro změnu. Původně byl tento nástroj vyvinut při Boalově práci s rolníky a dělnickou nejchudší společenskou vrstvou, ale nyní je používán po celém světě pro politický a sociální aktivismus, řešení konfliktních situací, komunitní práci, terapii, a legislativní otázky. Inspirováno Freirovou pedagogikou utlačovaných i divadlo utlačovaných podporuje kritické myšlení a dialog.

A o čem tedy divadlo utlačovaných je? Je více o analyzování, než o akceptování; o kladení otázek, než o dávání odpovědí; je také více o jednání, než o mluvení. V divadle utlačovaných diváci nezůstávají diváky (spectators) ale stávají se aktivními diváky-herci (spect-actors). Navrženo pro neherce, využívá jazyku divadla jako prostředku ke zkoumání života, hledaní snů a tužeb a nalézání budoucnosti. Díky tomuto univerzálnímu prostředku mají všichni přítomní možnost sdílet s ostatními svůj názor na řešený problém. Divadlo utlačovaných tak slouží jako laboratoř ke zkoumání možných alternativ řešení konfliktu, která je ale současně i zábavou.

Hlavní techniky divadla utlačovaných:

Divadlo soch – technika odkrývající základní pravdy o společnosti, kultuře, o sobě samém. Používá těla účastníků pro vytváření soch, které znázorňují jejich zkušenosti, pocity, nápady, útlak i touhy.

Divadlo fórum – technika, řešící problém o útlaku, který jev představení nevyřešen. Představení se přehrává znovu, ale diváci mají možnost jej kdykoliv zastavit a vstoupit do něj, a zimprovizovat vlastní návrh řešení problému. Této struktury lze využít ke zkoumání minulosti, současných situací i jako zkoušku pro akce budoucí.

Policajt v hlavě – technika, která umožní zkoumat vnitřní hlasy, strachy, útlak, které nám znemožňují naplňovat naše touhy a žít plně, jak bychom si přáli. Zaměřuje se na vnitřní útlak, ne na vnější.

Duha touhy - na pozadí příběhu o problematickém vztahu dvou lidí se pomocí divadla soch odkrývají silné emoce, touhy i strachy. Toto odhalování brzy opouští hranici původního příběhu a stává se skupinovým objevováním celé duhy charakterů o tom, kdo vlastně jsme.

Neviditelné divadlo - scény o určitém problému, které otevírají veřejný dialog formou veřejného vystoupení, kdy diváci nevědí, že jsou diváky. Specifická forma, která vznikla v Argentině jako politická aktivita v době, kdy nebylo divadlo Boalovi veřejně dovoleno.

Legislativní divadlo – využívá všechny předcházející techniky k tomu, aby zachytilo co nejvíce názorů a konkrétních návrhů od lidí, kterých se dané téma přímo týká a na jejich základě se snažilo o přímé legislativní změny.