21. a 28. ledna jsme s kolegy z projektu Cesta z labyrintu samostatného života realizovali další výjezdy do dětského domova 

Tématem v pořadí již 4. výjezdu, který se uskutečnil 21. ledna byly vztahy. Cíle výjezdu byly:

  • rozvoj komunikačních dovedností jako předpoklad pro utváření zdravých vztahů jak v komunitě dětského domova, tak i mimo ni
  • umění rozpoznat, pojmenovat a sdělovat vlastní emoce a potřeby v konfliktní situaci
  • umění formulovat potřeby k možnému řešení situace
  • umění naslouchat druhému v situaci konfliktu

Dopoledne pracovali vychovatelky a vychovatel, kteří jsou zapojení v projektu, a děti odděleně. Obě skupiny hledaly konfliktní a problémové situace vzájemného soužití. Vybrané situace připravily do podoby scének. Děti hledaly konfliktní situace ve dvou kategoriích: já vs. kdokoliv kromě vychovatelů/ek a já vs. vychovatel/ka, po diskusi se však rozhodly ztvárnit pouze situace z kategorie já vs. vychovatel.

Odpoledne bylo věnované přehrávání scének a jejich rozboru. U každé ztvárněné situace děti společně s vychovatelem a vychovatelkami pojmenovávali pocity, potřeby a obavy zobrazených postav. Hledali smírná řešení, diskutovali nad problémovými situacemi v dětském domově. Scénky, které představily vychovatelky, se týkaly lhaní, porušování pravidel a neshod na skupinách. Děti otevřely téma nespravedlnosti (různé tresty za stejné prohřešky) a nespokojenosti s prací jednoho vychovatele. 

Rozbor scének byl velmi emotivní. V závěrečné reflexi všichni hodnotili výjezd jako velice náročný. Ocenili však možnost podívat se na problematické situace i pohledem druhé strany.

Tématem 5. výjezdu byl samostatný život. Cíle výjezdu byly:

  • zážitkovou hrou si vyzkoušet "samostatný život", zorientovat se v tom, co vše je nutné si zařídit, a uvědomit si, jaké krizové situace mohou v životě nastat
  • vytvořit rituál odchodu z dětského domova

V dopoledním bloku po rozehřívacích a skupinových hrách děti pod vedením vychovatele Pavla formulovaly svoje představy o posledním dni v dětském domově a o způsobu rozloučení.

Odpolední blok byl věnován situační hře na samostatný život.

Děti byly rozděleny do dvojic, dvě děti byly ve dvojici s vychovateli. Každá dvojice dostala kartu s popisem svojí postavy. Každá postava měla jinou výchozí situaci. Lišil se věk odchodu z DD, výše odchodného, výše našetřených peněz, úroveň vzdělání a praxe, ne/zaměstnanost, preference při hledání bydlení a další osobní charakteristiky. Cílem každé postavy bylo přežít/žít důstojný život. Hra měla několik kol, v rámci nichž si postavy musely zajistit práci, bydlení, mohly si vyřídit dávky na úřadě, musely platit výdaje na jídlo, mobil a další věci. Dle potřeby obcházely stanoviště: práce, bydlení, úřad, půjčky, obchod, kde vybíraly z reálných nabídek práce a bydlení, byl jim vypočítán nárok na dávky apod. Děti mohly využít roli poradkyně. V každém kole si také musely vylosovat jednu až dvě karty, které jim nabídla postava „osud“. Karty osudu obsahovaly pozitivní a negativní situace (dostal/a jsi prémie v práci, ukradli ti doklady a někdo si na tebe vzal půjčku atd.). Na konci každého kola si děti spočítaly rozdíl příjmů a výdajů a zjistily, jak si vedou. Celkem měla hra pět kol.

Děti i vychovatelé hodnotili výjezd velmi pozitivně. Pojmenovali ho jako hravý, odlehčený a prakticky zaměřený. Děti ocenily dopolední hry, pochvalovaly si vytváření rituálu rozloučení pod vedením vychovatele Pavla. I odpolední hra je velmi vtáhla. Aktivně se snažily řešit životní situace svých postav.

 

  Podporujeme změnu

Posláním KDivU je podpořit jednotlivce a skupiny čelící různým formám útlaku ve společnosti. Prostřednictvím divadla otevírat dialog vedoucí k uvědomění si vlastní životní situace, práv a síly ke změně.

  Vedeme dialog

Účastníme se odborných workshopů, festivalů a kulatých stolů na téma Divadla utlačovaných. Spolupracujeme s dalšími skupinami v ČR i v zahraničí a organizujeme setkání s osobnostmi Divadla utlačovaných.

  Festival

Pravidelně organizujeme festival divadla utlačovaných DIVUFEST, jehož součástí jsou workshopy se zahraničními lektory a prezentace aktuálních projektů v ČR i v zahraničí.

Divadlo utlačovaných

Divadlo utlačovaných bylo vytvořeno v 70. letech brazilským vizionářem Augustem Boalem jako forma společného učení, využívajícího divadla jako nástroje pro změnu. Původně byl tento nástroj vyvinut při Boalově práci s rolníky a dělnickou nejchudší společenskou vrstvou, ale nyní je používán po celém světě pro politický a sociální aktivismus, řešení konfliktních situací, komunitní práci, terapii, a legislativní otázky. Inspirováno Freirovou pedagogikou utlačovaných i divadlo utlačovaných podporuje kritické myšlení a dialog.

A o čem tedy divadlo utlačovaných je? Je více o analyzování, než o akceptování; o kladení otázek, než o dávání odpovědí; je také více o jednání, než o mluvení. V divadle utlačovaných diváci nezůstávají diváky (spectators) ale stávají se aktivními diváky-herci (spect-actors). Navrženo pro neherce, využívá jazyku divadla jako prostředku ke zkoumání života, hledaní snů a tužeb a nalézání budoucnosti. Díky tomuto univerzálnímu prostředku mají všichni přítomní možnost sdílet s ostatními svůj názor na řešený problém. Divadlo utlačovaných tak slouží jako laboratoř ke zkoumání možných alternativ řešení konfliktu, která je ale současně i zábavou.

 

Hlavní techniky divadla utlačovaných:

Divadlo soch – technika odkrývající základní pravdy o společnosti, kultuře, o sobě samém. Používá těla účastníků pro vytváření soch, které znázorňují jejich zkušenosti, pocity, nápady, útlak i touhy.

Divadlo fórum – technika, řešící problém o útlaku, který jev představení nevyřešen. Představení se přehrává znovu, ale diváci mají možnost jej kdykoliv zastavit a vstoupit do něj, a zimprovizovat vlastní návrh řešení problému. Této struktury lze využít ke zkoumání minulosti, současných situací i jako zkoušku pro akce budoucí.

Policajt v hlavě – technika, která umožní zkoumat vnitřní hlasy, strachy, útlak, které nám znemožňují naplňovat naše touhy a žít plně, jak bychom si přáli. Zaměřuje se na vnitřní útlak, ne na vnější.

Duha touhy - na pozadí příběhu o problematickém vztahu dvou lidí se pomocí divadla soch odkrývají silné emoce, touhy i strachy. Toto odhalování brzy opouští hranici původního příběhu a stává se skupinovým objevováním celé duhy charakterů o tom, kdo vlastně jsme.

Neviditelné divadlo - scény o určitém problému, které otevírají veřejný dialog formou veřejného vystoupení, kdy diváci nevědí, že jsou diváky. Specifická forma, která vznikla v Argentině jako politická aktivita v době, kdy nebylo divadlo Boalovi veřejně dovoleno.

Legislativní divadlo – využívá všechny předcházející techniky k tomu, aby zachytilo co nejvíce názorů a konkrétních návrhů od lidí, kterých se dané téma přímo týká a na jejich základě se snažilo o přímé legislativní změny.

Back to Top